Filmový klub

Chcete-li se přihlásit do některého z našich kurzů, můžete nám zavolat na tel.607/575780 nebo 327/313753, nebo vyplnit krátký formulář zde.

Úvodní strana / Kurzy / Filmový klub

CYKLUS DOKUMENTÁRNÍCH FILMŮ z festivalu JEDEN SVĚT

pod hlavičkou organizace ČLOVĚK V TÍSNI

 

25. 2. 2011 19 hodin Já, moje romská rodina a Woody Allen

(Io, la mia famiglia rom e Woody Allen, režie Laura Halilovic, Itálie, 2009, 50 min.)

Málokdy se začínající filmařce poštěstí natočit tak kvalitní a svěží dokumentární debut, jako se to podařilo devatenáctileté Romce Lauře Halilovicové. S malou ruční kamerou dokumentuje historii a hlavně současnost své rodiny, která přišla do Itálie koncem šedesátých let z Bosny a Hercegoviny. Na rozdíl od Laury řada jejích příbuzných včetně rázovité babičky stále kočuje v karavanech. Z nenávistných reakcí místních obyvatel a přístupu státních úřadů je ale zřejmé, že tomuto nomádskému způsobu života v Evropě, natož v Berlusconiho Itálii, již odzvonilo. Úsměvný a filmařsky překvapivě invenční snímek s výbornou hudbou nabízí pohled na romskou komunitu z netradičního úhlu pohledu - z jejího samého středu. Sama autorka pak vtipně vstupuje do děje v momentě, kdy ji rodina nutí se vdát, což ona odmítá. Jejím snem je stát se filmovou režisérkou. Talent k tomu rozhodně má. Jen kdyby ještě Woody Allen odpověděl na její dopisy?

 

25. 3. 2011 19 hodin Barmský VJ

(Burma VJ - Reporting from a Closed Country, režie Anders Ostergaard, Norsko, Švédsko, Dánsko, Velká Británie, 2008, 84 min.)

V roce 1988 byl Joshua jako malý chlapec svědkem brutálního zásahu barmské vojenské junty proti demonstrantům, během něhož byly zabity více než tři tisíce lidí. Od té doby se rozhodl bojovat za demokracii. ?Vyzbrojen" malou kamerou a mobilním telefonem se společně s třemi desítkami dalších odvážných mladých Barmánců ze skupiny Democratic Voice of Burma rozhodl podrobně zachytit protivládní demonstrace v září roku 2007 a jejich surové potlačení. Záběry dramatických událostí z kamer těchto reportérů se objevily ve zpravodajství všech významných světových médiích a byly po určitou dobu jedinou možností, jak se svět mohl dozvědět o skutečné situa­ci v Barmě. Skrze detailní záznam práce Joshuy a jeho kolegů, kteří svou činností riskovali život, strhující dokument ukazuje nepopiratelný význam nezávislých médií v boji proti totalitní moci. Barmský VJ získal na loňském festivalu Jeden svět Zvláštní cenu Václava Havla. Letos byl snímek nominován na Oscara za nejlepší dokument roku 2009.

 

27. 5. 2011 19 hodin Anna v přední linii

(Anna, Seven Years on the Frontline, režie Masha Novikova, Nizozemí, 2008, 78 min.)

Anna Politkovská, ruská novinářka týdeníku Novaja gazeta, jež se nebála otevřeně kritizovat ruskou vládu za její postup ve válce v Čečensku, byla 7. října 2006 zavražděna. Neznámý vrah čtyřmi výstřely ukončil život ženy, která znamenala pro mnoho lidí naději, že páchané zločiny nebudou přehlíženy a zapomenuty. Film vypráví poutavou dokumentární formou novinářčin životní příběh. Režisérka Masha Novikova natáčela Politkovskou pravidelně od roku 2000, stejně jako její kolegy a přátele. Během opakovaných cest do Čečenska a rozhovorů v Moskvě, Beslanu a na dalších místech Ruské federace vznikla unikátní výpověď o nesmyslném konfliktu a osobní statečnosti ženy, která se nebála říkat pravdu. Divák se díky výjimečným záběrům stává svědkem čečenské tragédie a je konfrontován s těžko uvěřitelnými příběhy o zabíjení a zmizení nepohodlných osob. Ve snímku kromě Politkovské hovoří například Lidija Jusupovová, právnička z Grozného, jež strávila mnoho let hledáním nezvěstných lidí z Čečenska, nebo Světlana Gannuškinová, držitelka ceny Homo Homini z roku 2006. Obě tyto ženy, podobně jako Anna Politkovská, nasazují vlastní život ve válce o spravedlnost v dnešním Rusku.

 

24. 6. 2011 19 hodin Kimčongílie

(Kimjongilia, režie N. C. Heikin, Korea, 2009, 75 min.)

Severní Korea je bezesporu nejizolovanější zemí světa. Totalitní režim zde již šedesát let zavírá své obyvatele do koncentračních táborů za sebemenší prohřešky: stačí zmačkat noviny, na nichž je vyobrazen otec zakladatel Kim Ir-sen nebo jeho syn, současný vládce Kim Čong-il. Ačkoli se i pouhý pokus o útěk z těchto táborů trestá smrtí, každý rok se o něj řada vězňů pokusí. Díky hrstce z nich, kterým se podaří uniknout a z níž se někteří objeví i v dokumentu, se svět dozvídá o hrůzné podobě života v komunistické Severní Koreji. Jejich silné a alarmující svědectví o milionech obětí hladomoru v devadesátých letech, severokorejských dívkách skrývajících se v Číně, které jsou nuceny k prostituci, či o závislosti tamní ekonomiky na práci vězňů výmluvně kontrastují s propagandistickými televizními pořady posilujícími obludné rozměry Kim Čong-ilova kultu. S využitím archivů a graficky zajímavých vsuvek je ve filmu režisérky N. C. Heikinové také přehledně připomenuta historie Korejského poloostrova.

 

29. 7. 2011 19 hodin Zemřít ukamenováním

(Zanan dar Kafan, režie Farid Haerinejad, Mohammad Reza Kazemi, Irán, Nizozemí, 2009, 73 min.)

Trest smrti ukamenováním mohou v Íránu dostat ženy a někdy i muži, kteří se provinili cizoložstvím, prostitucí či zabitím v sebeobraně. Advokátka Šadi Sadrová, novinářka Asijeh Aminiová a další aktivistky za práva žen se snaží pomáhat těm, které byly odsouzeny k tomuto nehumánnímu, ponižujícímu a velmi bolestivému způsobu popravy. Jejich práce je však obtížná - sesbírat důkazy je téměř nemožné, neboť íránská vláda se snaží vše ututlat vzhledem ke kritice, kterou ji zahrnují mezinárodní organizace zabývající se lidskými právy. Dokument režisérů Farida Haerinejada a Mohammada Rezy Kazemiho vypráví příběh několika žen, které díky pomoci Šadi a její neziskové organizace unikly trestu smrti ukamenováním. Lejla Mafi, Parissa a Nazanin se v očích íránského trestního zákoníku ?provinily" sexuálním stykem s příbuzným, cizoložstvím a zabitím. Lejlu znásilnil její bratr, Parissu prodával manžel a Nazanin bránila sebe a svou neteř při pokusu o znásilnění. Změnit zavedenou praxi není snadné, ale íránské ženy se nevzdávají, byť pro ně samé znamená veřejná obhajoba ženských práv obrovské riziko. Film získal na letošním Berlinale Cenu za mír a spravedlnost (Peace Award for Justice).

 

26. 8. 2011 19 hodin Hlad

(Hunger, režie Marcus Vetter, Karin Steinberger, Německo, 2009, 90 min.)

Geneticky modifikované plodiny, technologický pokrok, globální oteplování a poptávka po surovinách. Svět počátku 21. století se dramaticky mění, a to tak, aby vyhovoval především potřebám bohatých. S touto změnou se v chudých zemích nadále zhoršuje už tak bídná životní úroveň. Zatímco v USA je největším problémem společnosti obezita, o pár tisíc kilometrů dál na jih, na Haiti, jsou lidé tak chudí, že musí prodávat vlastní děti do otroctví a k obědu jedí koláče z bláta. Ještě dále, v Brazílii, pokračují nenasytné dřevařské společnosti za přihlížení zkorumpovaných politiků v kácení amazonských pralesů a přispívají tak ke klimatické změně. V jejím důsledku dochází k častějším smrtícím obdobím sucha v subsaharské Africe. Masajům v Keni tak bez dešťové vody zbývá jenom žízeň a hladovění. V Indii zase tisíce farmářů uvěřily krásným snům o geneticky modifikované rýži a vrhli se do propagovaného experimentu. Jenže když nezaprší, nesklidí ani to, co měli dříve. Kdo nemůže splácet dluhy, volí raději sebevraždu. Film Hlad přináší detailní a šokující pohled na osudy komunit a konkrétních lidí, kteří se na třech kontinentech ocitli v pasti současných mezinárodních poměrů.

Vstup na všechny projekce je zdarma.

vytvořilo Anawe